Představte si dítě, které po škole jede hned domů. Nechodí na kroužky, neúčastní se mimoškolních aktivit, neprohání se se spolužáky po parku. V cestě mu stojí vlastní tělo. Nemůže totiž skákat ani běhat, protože trpí svalovou dystrofií.
Jedná se o nevyléčitelnou nemoc, která člověku výrazně zkracuje život. Postupně ochabují vnější a vnitřní svaly. Nejdříve se vytrácí schopnost chodit a následně i pohyb rukama. Mezi desátým a třináctým rokem usedá mnoho dětí na invalidní vozík. Během dospívání potřebují dýchací podporu, protože nemoc napadá dýchací a srdeční svalstvo. Velkou část života jsou odkázané na pomoc ostatních, přesto žijí ve velké sociální izolaci a mají nouzi o běžné dětské zážitky.
Světlou výjimkou je speciální letní tábor, kde tráví týden s kamarády mimo domov. Tento tábor však není vzácností pouze pro děti s tímto nemilosrdným hendikepem, ale i pro jejich rodiče, kteří si možná poprvé za život, v němž pečují 24/7, také odpočinou a budou vědět, že je o jejich ratolesti svědomitě postaráno. Táborové aktivity vymýšlí odborníci, terapeuti a zdravotníci, kteří znají emoční i tělesné limity dětí s dystrofií. Hry se podobají těm klasickým táborovým, nenápadně ale rozvíjí tolik potřebné pohybové a sociální dovednosti nemocných táborníků. Namísto rodičů jim tu pomáhají vyškolení asistenti a zdravotníci. Učí je samostatnosti, komunikaci a spolupráci, kterou si v běžném životě nemají jak natrénovat.
Dobrý skutek plápolá nadějí, že se vybere dostatek peněz na mzdy odborného táborového týmu, ubytování a stravu všech účastníků i zajištění vhodného programu pro děti. Ochabující svaly totiž nehasí jejich touhu prožít během nespravedlivě krátkého života dostatek nočních bojovek, táborových her a přátelství zpečetěných ohněm ošlehanými špekáčky.
Letní tábor učí nemocné děti zvládat emoce a spolupracovat s ostatními. Bývá jedinou příležitostí, kdy vystoupí ze své sociální izolace, ve které žijí v průběhu celého roku.
